Belgický soud zamítl všechna obvinění v neopodstatněném případu proti scientologické církvi a dosáhl tak významného vítězství v oblasti náboženské svobody

Úvod

Dne 11. března 2016 vydal prvoinstanční soud v Bruselu průlomové rozhodnutí ve prospěch obžalovaných a zcela zrušil všechna obvinění proti Belgické scientologické církvi, Church of Scientology International European Office for Public Affairs and Human Rights a jedenácti scientologům, kteří jsou jejími současnými nebo bývalými zaměstnanci.

Rozsudek o 173 stranách, vydaný po sedmitýdenním trestním řízení, které skončilo v prosinci 2015 po důkladném, osmnáct let trvajícím vyšetřování, velmi podrobně zkoumal a hodnotil důkazy, než jednoznačně odmítl všechna obvinění a všechny obžalované zprostil viny.

Předsedající soudce Yves Régimont konstatoval:

„Celé řízení se prohlašuje za nepřípustné pro závažné a nenapravitelné porušení práva na spravedlivý proces.“

Soud rovněž kritizoval státního zástupce a vyšetřovatele za předsudky vůči Scientologii a jejím členům a konstatoval, že důkazy „jasně odhalují presumpci viny a naprostý nedostatek objektivity“, což je v rozporu s belgickým vnitrostátním právem a článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Dva církevní orgány a jedenáct zaměstnanců církve byli v průběhu vyšetřování, které trvalo téměř dvě desetiletí, vystaveni rozsáhlým obviněním, včetně podvodu, vydírání, vedení zločinného podniku, porušování soukromí a nezákonného výkonu lékařské praxe. Obžaloba požadovala rozpuštění církevních orgánů a tresty odnětí svobody pro souzené členy.

Soud při zamítnutí obžaloby upozornil na „nedostatek důkazů“ předložených obžalobou k odůvodnění rozsáhlých obvinění a označil tato obvinění za „nedostatečná“, „nesouvislá“, „rozporuplná“, „nekonzistentní“, „vágní“, „nepřesná“, „nejasná“ a „neúplná“.

Soud rovněž rozhodl, že samotná povaha trestního řízení porušila právo obžalovaných na presumpci neviny, protože obžaloba nesprávně postavila církev před soud a poté presumovala vinu všech obžalovaných výhradně na základě jejich dobrovolného spojení se Scientologií. Na rozdíl od přístupu obžaloby soud shledal, že jeho správnou úlohou je „posuzovat konkrétní skutečnosti, které mu byly předloženy a kterých se obžalovaní údajně dopustili, a nikoli domnělé trestné činy, které měly být obsaženy v učení a textech Scientologie“.

Toto průlomové rozhodnutí má dalekosáhlé důsledky i mimo Belgii. Stojí za tvrzením a zavádí precedens, že je urážkou základních lidských práv postavit náboženství, jeho učení a víru před soud a předpokládat, že každý, kdo se rozhodne toto náboženství následovat, je nějakým způsobem vinen zločinem. Jako takový je jedním z nejvýznamnějších rozsudků v oblasti náboženské svobody, o nichž bylo v Belgii rozhodnuto.

Předsudky obžaloby vůči Scientologii, které se projevily „presumpcí viny a naprostým nedostatkem objektivity“, hrubě porušily právo obžalovaných na spravedlivý proces. Kacířské procesy nemají v moderní společnosti místo;  jsou v rozporu se základními lidskými právy a právním státem.

Belgické vyšetřování

V roce 1997 belgická vláda zveřejnila 670ti stránkovou zprávu belgické parlamentní komise, která stigmatizovala 189 náboženských organizací, včetně bahá’í, buddhistů, scientologů, adventistů sedmého dne, mormonů, amišů a letničních, a jednostranně je obvinila a falešně je označila za „nebezpečné sekty“, aniž by tato náboženství byla jakkoli vyšetřována, podrobena křížovému výslechu nebo měla možnost reakce.

Od roku 1997 zahájila belgická vláda potlačovací opatření zaměřená proti náboženstvím hanlivě označeným za „sekty“. Jak v roce 2003 konstatovala Mezinárodní helsinská federace, opatření přijatá belgickou vládou v návaznosti na parlamentní zprávu vedla veřejnost k nepřátelství, diskriminaci a stigmatizaci a marginalizaci příslušníků těchto náboženských skupin.

Krátce po zveřejnění belgické parlamentní zprávy zahájil belgický prokurátor invazivní vyšetřování upřímně zastávaného scientologického náboženského přesvědčení a pokojných náboženských zvyklostí, které bylo zaměřeno proti scientologům a scientologické náboženské komunitě v Bruselu. V září 1999 provedlo 120 příslušníků protiteroristické buňky bruselské Gendarmerie sérii policejních zátahů na budovu scientologické církve v Bruselu, domovy vybraných scientologů v Belgii a Francii a na jejich podniky. Při policejních prohlídkách v letech 1999 a 2001 byly zabaveny počítače církve a zpovědní spisy.

Po zahájení vyšetřování v roce 1997 byli scientologové a scientologická církev vyčleněni státními zástupci k nevybíravému zacházení souzenému náboženským skupnám označeným za sekty. Toto vyšetřování se nepatřičně zaměřilo na učení a přesvědčení scientologického náboženství a nepatřičně se pokusilo toto učení a přesvědčení kriminalizovat. Vyšetřování trvalo více než osmnáct let a hrubě zasahovalo do práva scientologické církve vykonávat své náboženské poslání a do práva scientologů svobodně praktikovat svou víru v Belgii.

Až do vynesení rozsudku v březnu 2016 byli obžalovaní téměř po dvě desetiletí nespravedlivě označováni obžalobou a médii za zločince, což je stigmatizovalo a marginalizovalo v jejich komunitách a narušovalo jejich životy, aniž by se k tomu vyjádřil soud.

Rozsudek Bruselského prvoinstančního soudu

Soudní dvůr učinil důležitá zjištění týkající se mnoha procesních a hmotněprávních otázek v rámci svého 173ti stránkového rozsudku, který vynesl 11. března 2016 po sedmitýdenním soudním řízení a kterým zamítl všechna obvinění proti obžalovaným. Níže jsou shrnuta klíčová zjištění soudního dvora.

Porušení práva na presumpci neviny a spravedlivý proces

Článek 6 § 1 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách zaručuje všem osobám právo na presumpci neviny, přičemž důkazní břemeno nese obžaloba. Toto právo na presumpci neviny je základním prvkem práva na spravedlivý proces, který je rovněž zaručen článkem 6.

Při zkoumání podstaty věci soud poznamenal, že byl „znepokojen“ přístupem obžaloby k vyšetřování a soudnímu řízení. Namísto toho, aby se obžaloba zaměřila na jakékoli údajné trestné činy spáchané obžalovanými, zaměřila se místo toho na „ideologii nebo filozofii obsaženou v učení L. Rona Hubbarda prostřednictvím Scientologie, jakož i na jejich aplikaci scientologickou církví v jejím obecném významu“ prostřednictvím belgické scientologické církve.

Stejně tak se ústní podání obžaloby soustředila na přednes dlouhých výňatků ze spisů, textů, směrnic nebo pokynů zakladatele Scientologie L. Rona Hubbarda, které tvoří část textů Scientologie, s „cílem prokázat zločinný záměr obsažený v učení, které chtěl propagovat“. Soud poznamenal, že obžaloba v podstatě zacházela s obžalovanými jako s pouhými nástroji realizujícími zločinnou ideologii:

„Jinými slovy, spíše než proces s každým z obžalovaných stíhaných před tímto soudem měla obžaloba přednostně v úmyslu provést proces se Sientologií v jejím ideologickém smyslu.“

„Jak jinak si lze vysvětlit vágní, nepřesný, ba dokonce neúplný charakter obvinění…? Vzhledem k tomuto přístupu byla vina obžalovaných primárně předpokládána pouze na základě skutečnosti, že byli aktivními členy své církve.“

Soudní dvůr dospěl k zdrcujícímu závěru, kterým definitivně odmítl obžalobu:

„To jasně ukazuje na presumpci viny a naprostý nedostatek objektivity.“

Za těchto okolností soud zamítl všechna obvinění proti obžalovaným „pro závažné a nenapravitelné porušení jejich práva na spravedlivý proces“ zaručeného článkem 6 Evropské úmluvy o lidských právech.

Parlementní seznam „sekt“ z roku 1997

Jak bylo uvedeno výše, belgický parlamentní seznam z roku 1997, který označuje 189 náboženských skupin za takzvané nebezpečné sekty, byl otráveným základem, z něhož vzešlo trestní vyšetřování Scientologie. Parlamentní černou listinu zařadila obžaloba do spisu v trestním řízení. Obžalovaní tvrdili, že Soud by neměl k tomuto „důkazu“ přihlížet, protože černá listina sekt překračuje pravomoci Parlamentu a porušuje jejich základní lidská práva. Soud souhlasil a učinil následující zjištění:

„Soudní dvůr se ztotožňuje s názorem obhajoby…: zdá se být zřejmé, že předložením zejména seznamu 189 hnutí, která považuje za škodlivá, parlamentní komise provedla hodnotový soud, k němuž nebyla oprávněna, a porušila tak presumpci neviny, která musí prospívat všem.“

Soudní dvůr dále konstatoval, že se parlamentní komise „nechala unést“ a „překročila své pravomoci“, což „by mělo být odsouzeno pocházejíc od takové instituce“. Soudní dvůr poté uzavřel:

„Podle Soudního dvora právě na úrovni závěrů vyvozených komisí překročila své pravomoci a v konečném důsledku porušila některá základní práva zaručená zejména Evropskou úmluvou o lidských právech, včetně právě vytýkané presumpce neviny.“

Závěr soudního dvora, že černé listiny náboženství zveřejněné parlamentem překračují zákonodárné pravomoci a porušují základní lidská práva, včetně práva na presumpci neviny, je důležitým a významným závěrem, který má precedenční hodnotu napříč Evropou. Toto rozhodnutí by mělo oslabit další spoléhání se na podobné parlamentní náboženské černé listiny používané ke stigmatizaci a marginalizaci cílových náboženských menšin v jiných zemích.

Obvinění ze zločinného spolčení a zločinného spiknutí

Soud obvinění ze „zločinného spolčení“ a „zločinného spiknutí“ proti obžalovaným zamítl. Konstatoval, že (1) v obviněních byla „řada nesrovnalostí“; (2) spis obsahoval „protichůdné a rozporuplné“ informace a (3) obvinění nemohla obstát z důvodu „nedostatku důkazů“ předložených obžalobou.

Kromě toho, že obžaloba neposkytla konkrétní důkazy na podporu těchto tvrzení, nebyla schopna ani identifikovat zločineckou organizaci, z jejíž příslušnosti byli obžalovaní obviněni, což podtrhovalo naprostý nedostatek důkazů podporujících tato obvinění. Soud uvedl:

„Je třeba říci, že státní zástupce, jehož hlavním úkolem je obhajovat svá obvinění, zejména když jsou zpochybňována ze všech stran, nikdy jednoznačně neuvedl, co by podle něj mělo představovat zločineckou organizaci, k níž obžalovaní údajně patřili. Ani v obžalobě a odkazech na ni, ani ve svých ústních podáních, neposkytl státní zástupce v tomto ohledu soudu konzistentní informace.“

Glosář obžaloby

Poté, co obžaloba zabavila desítky tisíc stran scientologických spisů a souvisejících knih a dokumentů, přistoupila s vynaložením velkého času a nákladů k vytvoření dokumentu nazvaného „Standardy a slovník Scientologie a Dianetiky“ („Glosář“), „sbírky textů složené ze scientologických pravidel a učení“.

Ačkoli dokument měl přesně definovat a shrnovat scientologické termíny a shrnovat scientologické učení, přesvědčení, pravidla a rituály, obžalovaní tvrdili, že Glosář poskytuje neobjektivní a nepřesné definice a shrnutí. Žalovaní proto požadovali, aby Soudní dvůr ke Glosáři nepřihlížel, protože není ani věrohodný, ani spolehlivý.

Soud konstatoval, že způsob, jakým byl Glosář obžalovaným předložen, znemožňuje ověřit jeho správnost; že použití Glosáře obžalobou „je pro obhajobu přinejmenším matoucí“; a že nespojení některých obvinění v případu obžalobou vytváří „vážnou nevýhodu“, která obžalovaným znemožňuje „řádně uplatnit svá práva“.

Nakonec soud poznamenal, že nebyl schopen správně posoudit spolehlivost Glosáře na základě způsobu, jakým byl vytvořen. Za těchto okolností Soud dokument odmítl a rozhodl, že k němu nebude přihlížet.

Nelegální výkon lékařské praxe

Soud také souhrnně odmítl vágní obvinění obžaloby, že scientologické duchovní praktiky, jako je auditing, Purifikační program a dotykový asist, nějakým způsobem představují nezákonnou lékařskou praxi. Soud tato obvinění odmítl s odůvodněním, že v řízení nebyly nikdy předloženy žádné konkrétní důkazy o protiprávním jednání. Soudní dvůr dospěl k následujícím závěrům:

„Nebyly poskytnuty žádné informace, v ústních podáních se hovoří pouze o obecných jednáních (dotykový asist, purifikační kúry, auditing), aniž by bylo uvedeno, proč by tato jednání měla představovat trestné činy spáchané kým a vůči komu, přičemž analýza dokumentů citovaných v obžalobě nijak neumožňuje objasnit otázky soudního dvora z důvodu téměř absolutní irelevantnosti těchto podkladových dokumentů v objasnění souvisejících obvinění nebo jejich prvků.“

Jelikož obžaloba nikdy nepředložila důkazy prokazující „složky“ trestného činu, soud rozhodl, že obvinění z nezákonného výkonu lékařské praxe „musí být prohlášeno za nepřípustné“ z důvodu „závažného a nenapravitelného porušení“ základního práva obžalovaných na „spravedlivé soudní řízení“.