Dne 11. prosince 2013 vydal Nejvyšší soud Spojeného království jednomyslné, přelomové rozhodnutí, které stanovilo, že kaple v Scientologické církvi v Londýně musí být podle britského práva uznána jako místo náboženského uctívání.
Toto rozhodnutí nejvyššího soudu Spojeného království, které jednoznačně uznává náboženskou legitimitu scientologie, znamená, že angličtí Scientologové nyní mohou legálně uzavírat sňatky před rodinou a přáteli při scientologickém náboženském svatebním obřadu konaném v kapli londýnské církve.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu přijímá principy rovnosti a nediskriminace v náboženských záležitostech. Rozhodnutí zajišťuje, že se Scientologickou církví a Scientology se zachází stejně jako s jinými náboženstvími a jejich účastníky ve Spojeném království a jsou jim přiznána stejná práva.
Při zjištění, že scientologie je náboženství a že její kaple (která se nachází v každé církvi po celém světě) je místem náboženského uctívání, Nejvyšší soud stanovil, že definice náboženství a uctívání musí být moderní a dostatečně široká, aby zahrnovala víry praktikované většinou světové populace.
Pro kontext, stanovisko Nejvyššího soudu zrušilo rozhodnutí Odvolacího soudu z roku 1970, které zamítlo žádost o certifikaci kaple v Scientologické církvi v Saint Hill, Sussex, jako místa náboženského uctívání. Odvolací soud rozhodl, že praktikování scientologie nebylo „v souladu se Zákonem o registraci míst uctívání z roku 1855“, protože scientologové neuctívali „osobního Boha stvořitele“. Odvolací soud připustil, že jiná uznávaná světová náboženství, jako je théravádový buddhismus, také neuctívají osobního Boha stvořitele, ale že buddhismus byl z pravidla výjimkou. Stanovisko neposkytlo žádné vysvětlení pro tuto výjimku.
Generální matrikář nadále odmítal uznání scientologických církví na základě rozhodnutí z roku 1970, na které se po více než čtyři desetiletí odvolávala další britská ministerstva k ospravedlnění diskriminace scientologů. Nastal čas zvrátit toto chybné, zastaralé rozhodnutí a představit obraz Scientologie dnes, reprezentovaný plnou škálou náboženských služeb a programů pro zlepšení komunity v Scientologických Ideálních organizacích.
V roce 2011 podala Louisa Hodkinová, Scientoložka, která chtěla uzavřít sňatek ve své církvi před rodinou a přáteli, novou žádost o registraci kaple v Scientologické církvi v Londýně jako místa náboženského uctívání. Matriční úřad však žádost opět zamítl na základě rozhodnutí z roku 1970 a zákona z roku 1855.
Paní Hodkinová pak předložila svůj případ soudům. V první instanci soud rozhodl, že scientologie je skutečně náboženství; přesto poznamenal, že nemůže certifikovat londýnskou kapli jako místo uctívání, protože je vázán rozhodnutím Odvolacího soudu z roku 1970. Uznal důležitost případu a doporučil, aby odvolání bylo projednáno přímo Nejvyšším soudem.
Nejvyšší soud případ ochotně přijal. Ve svém rozhodnutí plně zrušil negativní rozhodnutí z roku 1970 a interpretoval zákon z roku 1855 tak, aby odrážel správnou a moderní definici náboženství, která zahrnovala Scientologii, nikoli definici omezenou na úzké židovsko-křesťanské standardy, které převládaly v Anglii v době přijetí zákona z roku 1855.
Lord Toulson, který psal jménem soudu, popsal historický zákaz Scientologie jako „nelogický, diskriminační a nespravedlivý“. Ostatní čtyři soudci Nejvyššího soudu, vedení předsedou Nejvyššího soudu, lordem Neubergerem, všichni souhlasili.
Soud shledal, že odmítnutí uznat Scientologii bylo diskriminační, jelikož jiná náboženství, která neuctívala osobního Boha stvořitele, byla přijata jako náboženství:
„Pokud neexistuje nějaký přesvědčivý kontextuální důvod pro opačné stanovisko, náboženství by nemělo být omezeno na náboženství, která uznávají nejvyšší božstvo. Především by to byla forma náboženské diskriminace nepřijatelná v dnešní společnosti. Vyloučilo by to buddhismus, spolu s dalšími vírami jako je džinismus, taoismus, teosofie a část hinduismu. Důkazy v tomto případě ukazují, že mimo jiné džinisté, teosofové a buddhisté mají v Anglii registrovaná místa uctívání. Lord Denning v případu Segerdal [1970] 2 QB 697, 707 uznal, že buddhistické chrámy byly ‚správně popsány jako místa setkávání pro náboženské uctívání‘, ale označil je za ‚výjimečné případy‘ bez dalšího vysvětlení. Potřeba udělat výjimku pro buddhismus (která byla také aplikována na džinismus a teosofii) a absence uspokojivého vysvětlení jsou silnými indikátory, že v údajném obecném pravidle je něco nesprávného.“
„Dále, omezit náboženství na náboženství, které zahrnuje víru v ‚nejvyšší božstvo‘, vede do obtížného teologického území. Podle svědectví paní Wilksové scientologové skutečně věří v nejvyšší božstvo určitého druhu, ale abstraktní a neosobní povahy. Myšlenky o povaze Boha jsou předmětem teologické debaty.“
Při dosahování svého rozsudku soud přezkoumal a revidoval definici náboženství používanou ve světle Zákona o registraci míst uctívání z roku 1855. Soud se rozhodl definovat náboženství jako:
„Duchovní nebo nesekulární systém víry, zastávaný skupinou stoupenců, který si nárokuje vysvětlení místa lidstva ve vesmíru a vztahu s nekonečnem a učí své stoupence, jak mají žít své životy v souladu s duchovním porozuměním spojeným s tímto systémem víry.“
Na základě této definice lord Toulson jménem Nejvyššího soudu Spojeného království stanovil:
„Podle přístupu, který jsem zaujal k významu náboženství, jsou důkazy více než dostačující k prokázání, že scientologie do něj spadá.“
Soud se pak zaměřil na otázku, zda Scientologie provozuje „náboženské uctívání“, jak vyžaduje zákon z roku 1855. Lord Toulson poznamenal:
„Podle mého názoru byl význam přisouzený uctívání v [rozhodnutí z roku 1970] příliš úzký, ale i kdyby nebyl příliš úzký v roce 1970, je příliš úzký nyní.“
Soud interpretoval moderní definici náboženského uctívání jako dostatečně širokou, aby zahrnovala „jakékoli náboženské služby, ať už forma služby spadá do užší definice přijaté v“ případu z roku 1970.
Dále podpořil svou pozici poznámkou:
„Tato širší interpretace je v souladu se standardními slovníkovými definicemi… Širší interpretace je v souladu s účelem zákona umožnit členům náboženské kongregace, kteří mají místo setkávání, kde vykonávají své náboženské obřady, provádět tam náboženské svatební obřady. Jejich oprávnění k tomu by nemělo záviset na jemných teologických nebo liturgických nuancích ohledně toho, jak přesně vidí a vyjadřují svůj vztah s nekonečnem (Scientology označovaným jako ‚Bůh‘ v jejich vyznání víry a univerzální modlitbě). Tyto záležitosti, které byly v tomto případě podrobně prozkoumány v důkazech, jsou vhodnější pro teology než pro Generálního matrikáře nebo soudy.“
Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud Spojeného království rozhodl, že kaple londýnské Scientologické církve „je místem setkávání pro náboženské uctívání podle oddílu 2 Zákona o registraci míst uctívání.“ Nejvyšší soud proto nařídil, aby scientologická kaple byla registrována jako místo uctívání a jako místo pro uzavírání sňatků. Scientologie tak získala plné náboženské uznání ve Spojeném království.
Po vyslechnutí rozhodnutí přečteného z lavice Nejvyššího soudu v prosinci 2013 Louisa Hodkinová uvedla:
„Můj snoubenec a já jsme vždy věřili ve spravedlnost britského právního procesu. Byla to dlouhá a náročná cesta, ale dnešní rozhodnutí Nejvyššího soudu to všechno stálo za to. Jsme opravdu nadšeni, že se nyní můžeme vzít, a děkujeme naší rodině a přátelům za všechnu jejich trpělivost a podporu.“
Po tomto historickém rozhodnutí, které ukončilo jakýkoli právní základ pro náboženskou diskriminaci Scientologů ve Spojeném království, byla Louisa Hodkinová šťastně oddána před svou rodinou, přáteli a spoluvěřícími v londýnské kapli.
ZÁVĚR
Historické rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojeného království z prosince 2013, spolu s přelomovým rozhodnutím australského Nejvyššího soudu z roku 1983 uznávajícím Scientologii jako náboženství (Viz rozhodnutí australského Nejvyššího soudu z roku 1983: Scientologická církev: Přelomové uznání Scientologického náboženství), představují dva nejvýznamnější případy týkající se tématu a definice náboženství nejvyššími soudy ve Spojeném království a Austrálii. Jako takové vytvářejí jasný a přesvědčivý precedens v zemích Commonwealthu a v anglicky mluvícím světě.
Commonwealth národů – dříve Britský Commonwealth – je dobrovolné sdružení 53 nezávislých suverénních států, z nichž většina byla kdysi součástí Britského impéria.
