Ihned.cz

1. Jak ses dozvěděl o povodních ve Španělsku a co tě motivovalo tam jet pomáhat?

Pomáhal jsem při povodních v Česku, konkrétně ve Slezsku, a už tehdy jsem viděl, jak hluboké stopy taková katastrofa zanechává. Když jsem z médií a od našeho vedoucího Davida Macouna slyšel o situaci ve Španělsku, nemohl jsem zůstat stranou. Věděl jsem, co to obnáší, ale ve skutečnosti to nebylo těžké rozhodnutí, přestože jsem tušil, že to nebude lehké tam jet.

2. S jakou organizací jsi tam jel pomáhat?

Jsem scientolog, takže jsem byl součástí týmu Dobrovolných Duchovních. Ačkoli jsem odjížděl sám, necítil jsem se osamělý. Naopak, podpora našich českých členů a příznivců mi dodávala sílu, a ve Španělsku mě přijali místní kolegové s otevřenou náručí. Přítomnost takových lidí je neocenitelná, zvlášť v momentech, kdy máte pocit, že vám docházejí síly.

3. Jak probíhala příprava na cestu?

V přípravách to nebylo složité, i když letecká doprava kladla určitá omezení. Naštěstí Španělsko má mírné klima, takže nebylo třeba mnoho věcí. Ale emocionálně to byla jiná výzva. Představa, že jedu do míst, která jsou zpustošená, nebyla příjemná.

4. Jak to na místě vypadalo, když jsi přijel?

Přestože už uplynul nějaký čas od povodně, materiální škody byly obrovské. Vidět zničené domy, nánosy bahna a ohromné množství aut, která byla doslova znehodnocená vodou, bylo jako z apokalyptického filmu. Říká se, že tam bylo zničeno na 120 tisíc aut. To číslo je obrovské, ale vidět to na vlastní oči – to vás zasáhne jinak.

5. Kde jsi byl ubytován?

Jeden laskavý muž, který podporoval Dobrovolné Duchovní, mi nabídl ubytování kousek od valencijské mise. Je to zvláštní pocit – člověk je daleko od domova, v cizí zemi, ale díky lidem, jako byl on, se cítíte vítaní.

6. Jaká byla situace s jídlem a vodou?

Materiální zázemí bylo dostatečné. Jídlo, voda – to všechno bylo k dispozici. Ale to největší, co chybělo, byly lidské ruce. Těch nebylo nikdy dost. Právě lidé, kteří byli ochotní pracovat, čistit, opravovat, byli v té chvíli tou nejdůležitější „surovinou“.

7. Jaké úkoly jsi na místě vykonával?

Byla to tvrdá práce. Jedním z nejsilnějších zážitků bylo, když jsme několik dní vyklízeli sportovní halu. Dřevěná podlaha byla naprosto zničená. Kolegové ji museli rozrušit strojem a my následně ručně vyklízeli až 20 cm bahna a vody. Desítky kubíků hmoty jsme museli přemístit, aby hala mohla být provizorním útočištěm pro vojáky a policisty. Byl to nekonečný proces – špinavý, vyčerpávající, ale s každým krokem jste věděli, že to má smysl.

8. Jak fungovala domluva s místními?

Jazyková bariéra byla skutečná. Španělsky neumím a angličtina nebyla všude samozřejmostí. Ale tam, kde chyběla slova, přicházelo na řadu pochopení. Gestikulace, pohledy, někdy i úsměv stačily na to, abychom si porozuměli. Přesto to nebylo jednoduché – v krizových situacích je každé nedorozumění cítit mnohem intenzivněji.

9. S jakými dalšími skupinami jste spolupracovali?

Pracovali jsme bok po boku s hasiči, policií a armádou. Hasiči byli nepostradatelní – jejich technika a disciplína byly obdivuhodné. Ale spolupráce nebyla jednosměrná. I oni ocenili naši ochotu a organizovanost. Byla to symbióza, která dává člověku pocit, že spolu dokážeme cokoliv.

10. Co ti utkvělo v paměti jako nejsilnější zážitek?

Nejsilnější bylo vidět zkázu, ale zároveň i odhodlání lidí. Různé skupiny, které se spojily, aby pomáhaly. Cizí lidé, kteří se nikdy předtím nepotkali, spolu pracovali jako sehraný tým. Bylo to, jako by vás ta situace donutila vidět svět jinak – svět, ve kterém stále existuje naděje.

11. Přinesla ti tato zkušenost nějaké nové pohledy na svět?

Rozhodně. Uvědomil jsem si, že nejsme tady jen pro sebe. To, co se stane jinde, se nás všech dotýká. A máme-li možnost pomoci, měli bychom ji využít. Ta zkušenost mě znovu přesvědčila, že lidé dokážou být neuvěřitelně silní a laskaví, když na tom opravdu záleží.

12. Pokud bys měl možnost jet znovu, udělal bys to?

Bez váhání. Ačkoliv příště bych si lépe připravil jazykové základy – alespoň pár španělských frází, které by usnadnily komunikaci. Ale jinak bych nezměnil nic. To, co jsem viděl a zažil, je součástí toho, co mě formovalo, a nikdy bych to nechtěl vyměnit za nic jiného.

Všude dobře, doma nejlíp. Asi není důvod pochybovat o tom, že teplo domova vyhledává každý člověk, že každý člověk touží žít někde, kde se bude cítit bezpečně, kde bude sám sebou, kde bude s těmi, se kterými je mu dobře. Co když ale přijde něco, kvůli čemu o takový domov ze dne na den přijde? Nikoliv vlastní vinou, bez šance tomu předejít. Lenka Kryštofová z Humpolce a David Macoun z Plzně byli jedni z těch, kteří se dobrovolně vydali pomáhat lidem do oblasti Jesenicka, kterou začátkem září postihla ničivá povodeň. Velká voda s sebou odnesla auta, lávka, mosty, silnice, stromy i domy. Bezradnost. Tak pojmenovali hlavní emoci, kterou četli v očích tamních obyvatel. Tedy hlavně na začátku své dobrovolnické mise. Když se totiž pustili do práce, nejen že přibývalo těch, kteří se mohli do svých domovů zase vrátit, ale přibývalo také naděje, že když se lidé spojí a navzájem si pomohou, mnohem snadněji se překonávají nástrahy, které život umí připravit, a zároveň vznikají silná a opravdová přátelství na celý život.

Lenka Kryštofová a David Macoun se do obcí na Jesenicku nejvíce postiženými letošními povodněmi vydali pomáhat s odklízením následků, aby se co nejvíce rodin mohlo vrátit co nejdříve zase zpátky domů. Původně si tedy mysleli, že odjedou na víkend, ostatně stejně jako další dobrovolníci, ale když na místě zjistili, kolik práce je třeba odvést, zvlášť před blížící se zimou a Vánocemi, rozhodli se, že zůstanou déle. Opustili tak na čas své vlastní starosti, svou vlastní práci, své rodiny, aby mohli podat pomocnou ruku tam, kde byla v tu chvíli podle jejich svědomí skutečně potřeba. „Někdy člověk řeší, jestli půjde nakoupit dnes, nebo až zítra, že se na něj někdo ošklivě podíval, že se mu nedaří to a ono… Ale tady vidíte, že lidé opravdu bojují o život, o svůj domov. To se vůbec nedá srovnávat, najednou vám všechny všední problémy přijdou tak strašně nedůležité,“ mínila Lenka Kryštofová, která se k dobrovolnické skupině připojila spolu se svým manželem. David Macoun ji doplnil s tím, že se často právě i na Jesenicku setkávali s lidmi, kteří jim říkali, jakou dobu se honili za „barákem“, za majetkem. A najednou je všechno pryč. „Co vám ale nikdy nikdo nevezme, jsou dobré vztahy, že si jako lidé umíme a chceme navzájem pomoci,“ dodal Macoun.

Dobrovolníci pod vedením Davida Macouna

• pomáhali po povodni na Jesenicku od 17. září do 28. září 2024.
• vyčistili více než 120 budov, především od bahna a vody.
• umožnili téměř 200 rodinám vrátit se zpět do jejich domovů a do života.
• přivezli čtyři dodávky humanitární pomoci.
• poskytli kolem stovky „assistů“ (individuální duchovní pomoci lidem v náročném období).
• odpracovali více než tři tisíce dobrovolnických hodin.

Dobrovolnická skupina, které byli David Macoun s Lenkou Kryštofovou součástí, čítala zhruba 250 lidí. Respektive tolik členů komunikovalo v rámci on-line konverzace sloužící k organizaci celé výpravy. „Na místě se nás vystřídalo asi 120. Ti, kteří nemohli přijet, se snažili pomoci i jinak. My jsme přímo v obcích mapovali situaci, zjišťovali, co je zrovna potřeba, to jsme pak do naší skupiny napsali a domluvili se, kdo co může poslat a pošle,“ vysvětlil David Macoun. Právě vynikající organizace celého dobrovolnického týmu byla podle obou dobrovolníků naprosto zásadní. „Myslím si, že když jedete pomáhat jako jednotlivec, tak nikdy neodvedete takovou práci, jako když se přidáte k někomu zkušenému,“ mínila Lenka Kryštofová.

Oba se shodli na tom, že pro každou dobrovolnickou složku je nejzákladnější soběstačnost. Aby nedorazila na místo a neočekávala, že se tam o ní někdo postará. „Takže jsme přijeli do Jeseníku na náměstí, měli jsme vlastní matrace na spaní, vlastní jídlo. Spojili jsme se v tom místě s koordinátorem, který nám jen řekl, že jestli nic nepotřebujeme, máme si sami najít dům, který potřebuje uklidit, a do něj nastoupit. To byla tamní základní umělecká škola a vedle penzion. Ten bylo nutné dát dohromady i z toho důvodu, aby zde mohli vařit pro ostatní. Posléze jsme po dalších telefonátech zjistili, že je na tom zle Písečná. Takže jsem volal panu starostovi, který měl telefon přesměrovaný na manželku, protože nestíhal. Hovořil jsem tedy s paní starostovou, která jen řekla, ať přijedeme co nejdříve, pokud jsme samostatní. Čekala nás na úřadě, vzala nás za velitelem hasičů, ten nám ukázal na mapě, kam máme jet, a my fungovali,“ popsal ve stručnosti David Macoun, který sám vede dobrovolné hasiče a má zkušenosti jako koordinátor Scientologických dobrovolných duchovních z podobných dobrovonických misí doma i ve světě.

Lenka Kryštofová si v té souvislosti vzpomněla ještě na vlastní „aha moment“. „Já jsem byla členem takzvaného chemického týmu, který chodil po už uklizených domech a měl na starosti dezinfekci. No a dostala jsem se třeba i k tomu, že jsem potřebovala smotat béčkovou hasičskou hadici. Nejen, že je strašně těžká, ale když ji navíc máte mokrou, od bláta… K tomu si představte, že na místě chybí silnice, přístupové cesty, které voda totálně zničila, a vy musíte všechno tahat ručně stovky metrů. V tu chvíli jsem si říkala, že taková dovednost je vlastně o moc důležitější než jiné, které ovládáte, ale pro praktický život jsou naprosto nepodstatné,“ usmála se.

K tomu David Macoun podotkl, že každý kdo chtěl pomoci, dostal svůj úkol tak, aby byl užitečný. „Přihlásili se nám třeba lidé, kteří mají problémy se zády a nemohou tahat těžké věci. Vedle toho tam byli zase ti, kteří chodí do posilovny a jsou trénovaní. Nebo ti, kteří s takovou situací nemají zkušenosti. Pak už je to pro velitele o tom, že si musí poskládat skupinky tak, aby všichni měli uplatnění, učili se od sebe, zastoupili se. Zkrátka a dobře: pokud chce člověk pomoci druhým, byl by hřích odmítnout ho. Pro každého se najde práce – a žádná není méně nebo více podstatná,“ zdůraznil.

S dobrou koordinací pomoci souvisí nejen to, že „žlutí andělé“, jak se dobrovolníkům pod vedením Davida Macouna díky žlutým bundám přezdívalo, dokázali práci, kterou dostali na dva dny, odvést za půl dne, ale také to, že když tamní obyvatelé viděli výsledky na vlastní oči, postupně začali věřit tomu, že mají naději vrátit se k normálu. „Často jsme slýchávali, že když nás vidí v akci, vléváme jim novou krev do žil a vracíme naději, že je šance dát vše zase do pořádku. A to zase nás nesmírně nabíjelo, protože jsme věděli, že naše pomoc má smysl,“ řekla Lenka Kryštofová. „Byli jsme neskutečně hrdí, když nám ti lidé děkovali, a to několikrát, stále dokola. Já říkám, že pomoc druhým je nejnávykovější droga,“ dodal s úsměvem Macoun s tím, že už se nemohou dočkat, až v únoru dorazí zase zpátky na místo – ale tentokrát na ples, který v jedné z obcí plánují a na který je pozvali.

Přes všechny krásné, lidské momenty, které na Jesenicku zažili, ale samozřejmě zůstává vědomí toho, že řada domů byla zničena a tamní obyvatele čeká mnohem delší, náročné období. „Stáli jsme například v jednom domě, kde bylo 40 centimetrů vody v obytné části, a vedle vidíte dům, kterému půlka chybí. Pak jste zase o dva baráky vedle, kde vám pán vypráví, jak příval vody strávil v patře svého domu, a když viděl, jak se všude valí dřevo, klády, tak ještě sešel dolů a otevřel okna i dveře, aby voda protekla a nenapáchala mu další škody ještě právě na oknech a dveřích,“ vyprávěla Lenka Kryštofová. K tomu se počítají škody na obecním majetku: jen obnovení alespoň části zničených silnic a cest může trvat i mnohem déle než dva roky. „Co pro ty lidi bylo asi nejhorší, byl fakt, že už si zažili jedny povodně, a to v roce 1997. Jenže ty podle nich byly poloviční oproti letošním. A k tomu vnímají, že se to může stát znovu,“ podotkla Kryštofová. David Macoun zmínil, že hovořil s jedním mužem, kterému voda strhla celý dům. „Byl rozhodnutý, že už tady nezůstane, že si nechá jen zahradu a odejde jinam. Jenže většina těch lidí myslí naopak na to, aby se do svého domu a svého života vrátila co nejdříve zpátky. Nechtějí slyšet o tom, že by měli odejít jinam. A je to pochopitelné – mají k tomu místu vztah, žijí tam léta, mají tam rodiny, příbuzné, přátelé. Těžko by se jim odcházelo, je to zkrátka jejich domov se vším všudy,“ uvedl Macoun.

Pokud se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré, nebo že humor léčí, zkušenost je taková, že opravdu nejde o prázdné věty. „Vyslechli jsme si silné lidské příběhy, viděli jsme lidskou bezradnost na vlastní oči, ale zároveň jsme viděli i velkou naději, sílu a odhodlání, že člověk dokáže zvládnout opravdu leccos, že všechno má řešení a že vůbec není žádná ostuda, když si řeknu o pomoc, pokud ji potřebuji. K tomu jsme zažili i spoustu vtipných okamžiků. Jestli nám něco pomáhá, abychom se i v nejtěžších chvílích našeho života nezbláznili, je to humor,“ zamyslel se David Macoun a podělil se o jeden z příběhů. „V chemickém týmu jsme měli jednoho vtipálka. Zrovna byl v jednom domě a nemohl se dostat do lednice. Tak vyšel ven a oslovil dobrovolného hasiče, jestli by mu nepomohl ji otevřít. Hasič šel dovnitř, panty vypáčil, lednice se otevřela a veškerý ten smrad zkaženého jídla a masa se vyvalil ven. A to je opravdu něco neuvěřitelného. Hasič vyběhl beze slova ven, celý zelený, a všichni, kteří to viděli, jen mlčky čekali na to, až jim řekne, co tam viděl, co ho tak vyděsilo. Najednou někdo dostal odvahu a zeptal se, co se stalo, jestli tam někdo zemřel. A ten náš vtipálek odpovídá: Hele, v pohodě, to bylo mrtvý už dávno před povodní.“

Na otázku, jestli se jako dobrovolníci setkali třeba i s kritikou nebo zpochybňováním potřeby pomoci lidem zasaženým povodní, odpověděli, že za celou dobu zaznamenali možná jeden negativní komentář, který nebyl ani tak negativní, jako spíše hloupý. „Jsou mezi námi zkrátka lidé, kteří pindají na adresu nejrůznějších dobročinných aktivit. Ale upřímně si myslím, že jich je minimum – jen platí, že prázdný sud nejvíc duní, takže jsou mnohdy ty jednotky hlasů slyšet víc než většina. Moje přesvědčení, že všichni lidé jsou v zásadě dobří, jen se jim někdy staly nehezké věci, které je poznamenaly, ale to ještě není důvod k tomu je úplně odsoudit, se i tentokrát potvrdilo,“ uzavřel David Macoun.

Aneta Slavíková

Odkaz na původní článek

V tradici, která vznikla během pandemie, poskytují scientologové z Budapešti potřebnou podporu městu Gyulaj v Maďarsku.

Zima může být velmi náročná pro maďarské romské komunity, kde živitelé rodin často závisí na sezónní práci, aby uživili své rodiny. Od pandemie je i pro ty, kteří mají pravidelný příjem, stále těžší vyjít s penězi; platy nedrží krok s inflací. Když se ukázalo, že děti ve městě Gyulaj trpí hladem, romský vůdce komunity István Szatmári jednal. Zatímco pokračuje v práci na řešení základní příčiny problému—zlepšení vzdělávacích a pracovních příležitostí—Szatmári věděl, na koho se obrátit o okamžitou pomoc. Obrátil se na dobrovolné duchovní Scientologické církve v Budapešti.

Partnerství mezi dobrovolnými duchovními Scientologické církve a městem Gyulaj začalo krátce po uzamčení kvůli Covidu. Scientologická církev v Budapešti obdržela zprávu na svém Facebooku s žádostí o pomoc. Přibližně 65 až 70 procent z 1 700 obyvatel Gyulaje jsou Romové, z nichž většina žije na nebo pod hranicí chudoby. Většina rodin se živí prací na farmách a příležitostnými pracemi, které byly silně ovlivněny restrikcemi. Rodiny, které již žily v chudobě, nebyly schopny se o své děti řádně postarat.

Stejně jako tehdy, i dnes dobrovolní duchovní naplnili své jasně žluté dodávky jídlem a potřebnými věcmi, aby pomohli místním rodinám překonat těžké časy.

Práce dobrovolných duchovních Scientologické církve v Budapešti během celé pandemie je představena v epizodě Destination: Scientology na Scientology TV. Kromě dodávek jídla, hygienických produktů a trvanlivých věcí pro znevýhodněné komunity také poskytli pomoc zdravotníkům, záchranářům a první pomoci, kteří byli na hranici svých sil při poskytování urgentní pomoci svým komunitám.

Scientologická církev v Budapešti je Ideální Scientologická církev,  která vznikla v červenci 2016. Církev je navržena tak, aby sloužila svým věřícím na jejich cestě k duchovní svobodě a zároveň byla zdrojem pro celou komunitu.

Zjistěte více o dobrovolných duchovních a dalších humanitárních a sociálních programech podporovaných Scientologickou církví. Navštivte Public Information Center v jakékoli Ideální Scientologické církvi, která je otevřená každý den po celý rok. Najděte nejbližší Scientologickou církev prostřednictvím globálního vyhledávače Scientologie. A sledujte dokumentární film Operation: Do Something About It, který vypráví nevyprávěný příběh globální reakce Scientologické církve na pandemii.

Scientology TV je dostupná na kanále DIRECTV 320, DIRECTV STREAM, AT&T U-verse, na Scientology.tv, mobilních aplikacích a prostřednictvím platforem Roku, Amazon Fire a Apple TV. S cílem uspokojit zvědavost lidí o Scientologii a jejím zakladateli L. Ronu Hubbardovi, síť divákům ukazuje každodenní život scientologů, představuje církev jako globální organizaci a ukazuje její sociální programy, které ovlivnily životy milionů lidí po celém světě.

3.12.2024 – Bukurešť, Rumunsko

V srdci Rumunska, země bohaté na umění, historii, kulturu, dědictví a přírodní krásy, zahájili Scientologičtí dobrovolní duchovní svou Evropskou cestu „Goodwill“ s cílem sdílet praktická řešení, která pomáhají lidem zlepšovat jejich životy.

Na slavnostním zahájení Evropské cesty „Goodwill“ dobrovolných duchovních v Bukurešti vystoupili tanečníci s oblíbenými rumunskými folklórními tanci a pomohli přestřihnout pásku na zářivě žlutém pavilonu. Na stanu je vyobrazeno motto programu dobrovolných duchovních: Bez ohledu na okolnosti „Vždy je možné něco udělat.“

Program dobrovolných duchovních Scientologické církve zahrnuje technologie, které se může naučit kdokoli a používat je ke zlepšení svého života i života ostatních. Skládá se z 19 témat, z nichž každé je návštěvníkům pavilonu dostupné v jednotlivých brožurách v rumunštině. Dobrovolníci nabízejí semináře, kurzy a individuální pomoc přímo na místě.

Poté, co jeden muž obdržel pomoc od dobrovolníka, s úžasem poznamenal, jak se cítí mnohem lépe než předtím. Když zjistil, že se může naučit techniku, která mu tak dramaticky pomohla, řekl: „Páni, mohu sem chodit každý den a pracovat na tomto kurzu, abych to mohl používat na pomoc svým přátelům. Jsem tak šťastný, proto se chci vrátit.“

Jedna žena přišla do stanu se svým manželem a sdělila dobrovolníkovi, že se cítí přetížená stresem. Dobrovolný duchovní jí dodal scientologický asist, techniku vyvinutou zakladatelem Scientologie L. Ronem Hubbardem, která pomáhá lidem vyrovnat se s následky traumatu, šoku a ztráty. „Teď se cítím tak klidná,“ řekla. „To bylo velmi uvolňující.“

Lékař se zvlášť zajímal o dvě brožury: Řešení pro nebezpečné prostředí a brožurky o drogách. Řekl, že za ním chodí mnoho lidí, kteří hledají pomoc s těmito problémy, a ocenil, že má něco, co jim může nabídnout.

Program dobrovolných duchovních Scientologické církve je náboženská sociální služba, která byla vyvinuta v polovině 70. let. V eseji, kde pan Hubbard program Scientologických dobrovolných duchovních představil, napsal: „Pokud se někomu nelíbí zločinnost, krutost, nespravedlnost a násilí této společnosti, může s tím něco udělat. Může se stát dobrovolným duchovním a pomoci ji zcivilizovat, přinést jí svědomí, laskavost, lásku a svobodu od trápení tím, že do ní vnese důvěru, slušnost, čestnost a toleranci.“

Jejich mottem je: „Bez ohledu na okolnosti je možné něco udělat.“

Důvod, proč toto říkají, je jednoduchý. Dobrovolní duchovní Scientologické církve jsou vyškoleni v dovednostech, které řeší jak fyzické, tak duchovní potřeby. Ať už pomáhají záchranářům a obětem katastrof v odlehlých oblastech, nebo řeší individuální a komunitní problémy blíže domovu, nástroje dobrovolných duchovních pomáhají lidem překonat největší překážky života.

Jednalo se o nejsilnější bouři ve Španělsku za poslední půlstoletí, která zasypala oblasti země až 20 palci sněhu a ochromila hlavní město Madrid. Železniční doprava byla přerušena. Asi 12 500 mil silnic bylo neprůjezdných. Více než 2 500 motoristů zůstalo uvězněno ve svých autech, někteří až tři dny, než byli zachráněni. I když armáda nasadila na otevření silnic těžkou techniku a více než 3 500 tun soli, podařilo se otevřít pro dopravu pouze 700 hlavních dálnic.

Madrid byl neschopný. Velká část města je tvořena sítí malých uliček nepřístupných pro těžkou techniku. Klíčové části metropole zůstaly zablokované, včetně madridské Neighborhood of Letters, kde sídlí Národní kongres a Scientologická církev.

Krizi ještě zhoršoval fakt, že tři dny po bouři mělo do země těžce zasažené pandemií dorazit 300 000 dávek vakcíny COVID-19.

Město Volos jako by si vybraly starověké řecké Moiry. Sotva se vzpamatovalo z ničivé povodně, která město téměř zničila, voda se znovu zvedla a zaplavila kraj.

Když se dozvěděli, že je město po bouři Daniel, nejhorší bouři v regionu za posledních nejméně 80 let, bez elektřiny a čisté vody, naložili Scientologičtí Dobrovolní Duchovní kamion pitnou vodou a po poškozených silnicích dorazili do města vzdáleného asi 200 mil se zásobami, pitnou vodou a týmem dobrovolníků vytrénovaných ve zvládání katastrof. V důsledku obrovských škod se lidé cítili izolovaní a beznadějní. V koordinaci s místními úřady a pravoslavnou a evangelickou církví pomáhali dobrovolníci s úklidem domů a podniků.

O týden později však udeřila bouře Elias. Obyvatelé popisovali škody jako „biblické“ a desetkrát horší, než jaké právě zažili, zejména na předměstí Agria. Dvě řeky se vylily z břehů, pohltily město a spláchly auta do moře. Když voda opadla, město bylo zaplaveno bahnem.

Rok poté, co katastrofální záplavy zatopily celá města v italském regionu Emilia-Romagna, ocenilo město Forli dobrovolníky z celé země, kteří mu pomáhali při odstraňování následků ničivé katastrofy.

O výročí květnových povodní roku 2023 v regionu Emilia-Romagna uspořádal starosta města Forlì Gian Luca Zattini event, na němž vyjádřil vděčnost města mnoha dobrovolníkům, kteří se podíleli na pomoci regionu při obnově z této nebývalé katastrofy. Dobrovolní Duchovní Scientologických církví v Itálii, hrdí na svůj přínos, byli mezi těmi, které starosta a představitelé několika měst v provincii Forlì-Cesena vyznamenali.

V květnu 2023 oblast zaplavily deště. Řeky se vylily z břehů a způsobily sesuvy půdy v celé oblasti Emilia-Romagna, což vedlo k vysídlení přibližně 1 000 obyvatel. Domy, podniky a zemědělská půda v celém regionu utrpěly vážné škody způsobené vodou, což přispělo ke škodám a hospodářským ztrátám v odhadované výši 8,8 miliardy eur. Jediným světlým bodem byl příliv pomoci od dobrovolnické komunity reagující na pohromy.

Likvidace následků povodní je náročná, ale životně důležitá práce: vyhrabávání domů a podniků z bahna, odstraňování trosek, podepírání poškozených zdí, odstraňování a vysoušení koberců a nábytku, likvidace podlah a stěn kontaminovaných plísní

Poté, co se Helene prohnala Floridou, dorazili scientologičtí dobrovolní duchovní.

V okrese Pinellas County poskytuje pomoc a útěchu asi 400 scientologických dobrovolných duchovních v oblasti, kde samotné horko může zranitelné zabít. Jsou k dispozici na zavolání a jejich posláním je naplňovat motto: „Něco se s tím dá dělat.“
„Mami! Pomoc dobrovolníků ve žlutém tričku je tady!“ volal malý chlapec do svého domu, kde si v pátek hrál na zahradě.

Říká se jim superhrdinové, andělé, zázraky a požehnání.

Helene byla nejsilnějším hurikánem, který zasáhl oblast Big Bend na Floridě, a doposud si vyžádala více než 200 obětí. Další miliony lidí na jihovýchodě Spojených států zůstaly bez domova, byly zaplaveny nebo bez proudu. V 61 floridských okresech byl vyhlášen stav nouze.

Jeden z těchto okresů, Pinellas, byl požehnán přítomností téměř 400 členů VM, kteří pomáhali více než 1 100 lidem v komunitách zasažených bouří.

Dodáváním pytlů s ledem, vodou, potravinami, zásobami a pomocí obětem navazuje VM na padesátiletou tradici, kterou založil L. Ron Hubbard – tradici, jejímž ústředním mottem je: „Něco se s tím dá dělat.“

„Nemůžu uvěřit, jak moc pomáháš vlastníma rukama.“

Hurikán udeřil 26. září. Následujícího dne za rozbřesku se jednotky VM shromáždily a rozptýlily se po mnoha čtvrtích Pinellasu. Rozdávali potraviny a pomáhali obyvatelům vyklidit zaplavené domy v Greenwoodu, East Gateway, Curlew Landings, Treasure Island a Redington Shores. Na žádost místních orgánů činných v trestním řízení vyčistili Seminole Boat Ramp. Vyčistili slavnou stezku Pinellas Trail, vymetli z ní trosky a umožnili její opětovné použití. Ve spolupráci s Floridskou národní gardou a místními vůdci, jako je pastor afrického metodistického episkopálního kostela svatého Jakuba, byli VM všudypřítomnou silou dobra v postižené komunitě.

Členové komunity – mnozí z nich zůstali zoufalí a bezradní – byli více než vděční.

Ačkoli je obyvatelé okresu Pinellas nazývají superhrdiny, anděly, zázraky a požehnáním, ve skutečnosti jsou to prostě lidé – statisíce lidí po celém světě – kteří účinně a soucitně pomáhají, kdykoli a kdekoli je třeba.

Ve svých charakteristických žlutých košilích se však jmenují spíše Scientologičtí Dobrovolní Duchovní (VMs – Volunteer Ministers) – přišli pomoci čtvrti, jejíž většina přišla po hurikánu Helene o elektřinu.

„Cítil jsem se tak sám a jsem tak rád, že jste mi přišli na pomoc,“ řekl jeden z přeživších pracovníkům VM, kteří mu pomáhali. „Byl jsem úplně zdrcený. Někteří z mých přátel mi volali a ptali se, co potřebuji, ale vy jste nevolali ani nečekali. Prostě jste se objevili a dali se do práce. Jste úžasní.“

75. výročí kanadské letecké výstavy na Kanadské národní výstavě bylo ideální příležitostí k prezentaci humanitárních aktivit scientologických dobrovolných duchovních. Zakladatel scientologie L. Ron Hubbard, který program dobrovolných duchovních vytvořil, byl sám průkopníkem na úsvitu amerického letectví, známý jako „Flash Hubbard“ pro své letecké úspěchy.

Významný mluvčí a komunitní aktivista Azhar Khan pokračoval v této metafoře přirovnáním programu dobrovolných ministrů k ohromující letecké show: Stejně jako tato letadla překonávají zvukovou bariéru, dobrovolní duchovní překonávají bariéry na cestě ke šťastnému a úspěšnému životu, řekl.

Scientologičtí dobrovolní duchovní přispěli více než 3000 dobrovolnickými hodinami téměř 200 rodinám, aby se vrátily zpět do svých domovů po ničivých povodních na Jesenicku.

Jak jistě víte, nedávno se Českou republikou prohnala ničivá povodeň. Tato povodeň velmi tvrdě zasáhla i oblast Jesenicka, kde voda odnesla stromy, auta, lávky, mosty, ale i celé domy. Síla povodně byla taková, že místní komunikace byly často zcela nesjízdné a musely být alespoň provizorně opraveny, aby byla vůbec možná doprava pomoci do zasažených lokalit.

Lidé, kteří takovou katastrofu prožijí, procházejí náročným obdobím jak po stránce duševní, tak při následném úklidu i po stránce fyzické. Je proto nezbytné jim poskytnout pomoc.

Scientologičtí dobrovolní duchovní jsou skupina lidí, převážně Scientologů, kteří pomáhají při katastrofách po celém světě – od hurikánů na Floridě po záplavy v Itálii a zemětřesení v Turecku; od nepokojů v Los Angeles po útoky na Světové obchodní centrum; od tsunami v jihovýchodní Asii po požáry buše v Austrálii. Bez ohledu na místo, krizi nebo její závažnost. Proto, jakmile bylo jasné, že bude potřeba pomoci i v České republice, byl okamžitě sestaven tým scientologických i ne-scientologických dobrovolníků. Ti zajistili potřebné vybavení a přesunuli se do oblasti Jesenicka, aby pomohli místním obyvatelům se co nejrychleji vrátit do svých domovů a běžného života. To konec konců odpovídá i mottu, kterým se tato skupina řídí: „Něco se s tím dá udělat“.

Toto motto bylo na Jesenicku skutečně naplněno. Scientologičtí dobrovolní duchovní přijeli 17. 9. 2024 ve večerních hodinách. Během několika prvních nočních hodin pomohli s vyčištěním Základní umělecké školy v Jeseníku a zajistili dopravu několika elektrocentrál pro rodiny bez elektřiny, které byly „odříznuté od světa“. V následujících dnech scientologičtí dobrovolní duchovní vyčistili téměř každý zasažený dům a sklep v obci Písečná, aby se místní obyvatelé mohli co nejrychleji vrátit ke svému běžnému životu. Často bylo nutné přenášet vybavení (jako elektrocentrály, vysavače na bahno, čerpadla) i stovky metrů, a to kvůli chybějícím komunikacím, které odnesla voda.

Celkem scientologičtí dobrovolní duchovní od svého příjezdu 17. 9. 2024 do svého odjezdu 28. 9. 2024 na Jesenicku:

• vyčistili více než 120 budov, především od bahna a vody,
• pomohli téměř 200 rodinám vrátit se zpět do svých domovů a ke svému předpovodňovému životu,
• přivezli 4 dodávky humanitární pomoci,
• poskytli kolem 100 „assistů“  (individuální duchovní pomoc, která člověku pomáhá zvládnout duševně náročné období),
• odpracovali více než 3 000 dobrovolnických hodin.

To vše za méně než 14 dní. Tento úspěch byl možný především díky efektivní organizační technologii, která je součástí scientologického učení.

Scientologičtí dobrovolní duchovní si od místních vysloužili přezdívku „žlutí andělé“. Jedna paní se například svěřila, že když viděla tu pohromu u sebe doma, prosila večer o pomoc andělů. Ráno, když vstala, objevili se právě scientologičtí dobrovolní duchovní – „žlutí andělé“. (Oblečení dobrovolných duchovních se vždy skládá ze žluté čepice, žlutého trika a žluté bundy.) Někteří místní při přebírání svých domovů ronili slzy, jiní nás objímali a nemohli uvěřit, jak rychle se situace vyřešila. Často jsme slyšeli věty jako: „V roce 97 to byla poloviční povodeň“ nebo „Několik dní jsme se tady trápili bez výsledku a vy jste přišli a za pár hodin bylo hotovo.“ Anebo ZUŠ Jeseník o nás napsala:

“VELKÉ PODĚKOVÁNÍ .

Opravdu velkou pomocí pro nás byli dobrovolníci ze Scientology ČR v čele s David Macoun. V naší zatopené oblasti je znáte možná pod označením “žluťásci”, my je označili za “žluté anděly”.  Doslova nám spadli z nebe. Přijeli do našich poničených budov a odvedli obrovský kus práce. Se svými speciálními vysavači vyčistili zabahněné prostory. Pomohli také v zatopených domácnostech našich zaměstnanců. Jejich ochota a pomoc byla fascinující, jelikož nám ušetřili nejen spoustu sil, ale dodali nám také potřebnou oporu a pochopení. Tím jim z celého srdce děkujeme! Takové těžké situace ukazují, že dobrých “andělů” je mezi námi opravdu hodně. .“

Pan starosta obce Písečná řekl: „Já nemám slov. Já nevím co říct. My jsme z té vaší práce, všichni, které potkávám, tak nadšení, že nám chybí slov. Já si nepamatuju, že bych někdy viděl někoho s takovým nasazením a s takovým nadšením pracovat, ale hlavně ten výsledek té vaší práce je prostě pro nás neuvěřitelný. Někteří lidé říkají, že když odejdete od nich z domu, tak oni na to hledí a vůbec to nechápou. Že třeba 40 let neměli takhle uklizený dům…. Opravdu, takhle mi to ti lidé říkají…. Strašně moc děkujeme. Strašně moc. Bez té vaší pomoci by se to nezvládlo tak, jak se to zvládá, a určitě by se to nezvládalo v takovém krátkém čase….“

Když minulý měsíc do města vjela zářivě žlutá dodávka Scientologických Dobrovolných Duchovních, znamenalo to pro rodiny žijící v chorvatském Gvozdu nejen příjezd tolik potřebných zásob, ale také něco ještě důležitějšího: pět měsíců po ničivém zemětřesení z 29. prosince 2020 není jejich osud zapomenut a jsou lidé, kterým na nich záleží.
Dobrovolní Duchovní Scientologické církve z Padovy a členové Pro.Civi.Co.S, dobrovolníků civilní ochrany Scientologické komunity, pokračují v misích na pomoc rodinám v Chorvatsku, kde pomáhají při obnově po zemětřesení o síle 6,4 stupně a četných následných otřesech, které v prosinci zpustošily tento region. Na východ se znovu vydají 21. května.

Naposledy vyjeli do zemětřesením poškozeného Chorvatska 29. dubna. Když dorazili do města Gvozd, přivezli kromě trvanlivých potravin, jako je rýže, tuňák, fazole a hrách, také 1 000 sazenic a zahradní nářadí, aby rodiny mohly nahradit zeleninové zahrádky, které byly zasypány sutinami. Přivezli také pracovní rukavice a stavební nářadí a vybavení, aby pomohli obyvatelům zpevnit jejich domy.